středa 3. února 2016

Vykladačka smrti - Ariana Franklin

Zvláštní,.. taková zelenošedá, mechová. Ne jako  ty naducaný polštářky v lese co z nich občas vykouknou kloboučky hub, ale spíš jako takový ten mazlavý, tmavý mech na kamenech u vody. Ne nudná, jen temná, smutná,..

Dlouho mi trvalo než jsem se začetla. Pár stran jsem si rovnala postavy, ale vydržela jsem a jsem ráda. Kdybych vybírala podle obálky, tak bych si ji asi nevzala. podle recenzí jsem taky tentokrát nešla, ale ten název mě dostal. Ono to ve finále znamená něco jako soudní patolog a detektivní očko v jednom - ale uznejte sami - Vykladačka smrti - to už zní,.. Přesně jako celá kniha je to staré, zatuchlé, temné, v napětí,...

Ona jako jedna z prvních žen, které bylo tohle ve středověku dovoleno studovat i když ne ještě zcela přiznaně, její přátelé ne úplně výrazní, muž co se kolem ní motá ne až tak moc aby mi to vadilo - a vrah co zabíjí malé děti. Nakonec přečteno lehce. Je to první díl tetralogie. Další knihy jsou určitě v mém plánu, ale mám tolik tipů, tolik knih které chci číst, že pro teď tuhle sérii odsunu. No zvědavost je někdy silnější než jistota :-).



Mistress of the Art of Death

Vykladačka smrti

Labyrintem smrti

Relikvie mrtvých

Vrahova modlitba

Vykladačka smrti


Na počátku románu, který se odehrává v Cambridgi dvanáctého století, jsou čtyři brutálně zavražděné děti. Všeobecné zděšení, obracející se proti židovské komunitě, nutí anglického krále povolat specialisty až z jižní Itálie. Do Anglie přijíždí pozoruhodná trojice sestávající z vyšetřovatele židovského původu, arabského osobního strážce a především mladé lékařky. Lékařka je "vykladačka smrti", což je raná forma povolání zvaného v současnosti soudní lékař, a zároveň hlavní hrdinka celého příběhu. Příběhu plného napětí, v němž se dramatický spád vyprávění snoubí se znamenitě konstruovanou zápletkou. Příběhu, který nám zároveň připomíná, že střetávání kultur, náboženská zaslepenost a zápas humanity s intolerancí provázejí lidstvo od nepaměti.

Žádné komentáře:

Něco málo o holce z tramvaje

Vždycky jsem četla ráda, ale až zas poslední dobou na to najdu trochu času cestou do práce a zpět. Prostě nastoupím do tramvaje a zapíchnu nos na půl hodiny do knihy nebo do čtečky.

Někdo dává knihám hvězdičky, někdo čísla - já jim začala dávat barvy. Fakt, zkuste to. Představte si knihu kterou čtete a uvidíte, že je barevná. Pro každého jinak.

Za každou návštěvu jsem ráda, každý komentář mi napoví, co jsem udělala dobře nebo špatně.