neděle 28. února 2016

Kořistí v Kaddáfího harému - Annick Cojean

Černá,...

Dočetla jsem černou knihu,..

Strašný příběh, který není jen román, ale opravdu se stal. Stal se holce, která by si tady u nás užívala první polibky, stydění se před klukama, chození do kina, která by před sebou měla přijímačky na gympl a první diskotéky,..

A není to tak dávno co se to všechno stalo,.. Dotklo se mě to nejen proto, že žijeme v naprosto odlišné kultuře, ale i proto, že jsem žena a hlavně proto, že mám dceru,.. Je jí devět - to není až takový rozdíl,..

úterý 23. února 2016

Násobky sedmi - Holly Goldberg Sloan

Měli jste někdy v ruce stříbrnou knihu? Já jo. Teď. Je nenápadná, ale když přečtete první stránku, začne se třpytit. A najednou není šedivá, nezapadne mezi ostatní knížky, začne se blýskat a třpytit a je vyjimečná. Stříbrná.

neděle 21. února 2016

Sestrám by se milenci krást neměli - Sophie Ranald

Žluto-oranžová, jako čerstvý žloutek. Ale ne z velkochovu brrr- takový ten od babičky až je i bábovka víc žlutá než jindy. Neuvěřitelně pozitivní. Krásně mi prozářila šedivé zimní dny, co teď jsou. Bavila mě.

úterý 16. února 2016

Labyrintem smrti - Ariana Franklin

A dala jsem si další díl tetralogie. Říkala jsem si, že další díly ne úplně navazujících knih si nebudu brát hned. Jakože si je nechám na období "nevimjakouknihusimamvzitdoruky". Ale obávám se, že takové období hned tak mít nebudu. Možná o dovolené,..

Tahle je nažloutlá. Stejně jako sešity co vytáhnete po 20 letech ze sklepa. No dobře, mladší generace si může představit sešity svých obstarožních rodičů. Prostě taková ta lehce žluto-béžová. Nenápadná, ale vlezlá a zarytá.

pátek 12. února 2016

Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce - Robert Fulghum

Čokoládově hnědá. Jako hořká čokoláda. Jemná, něžná, tichá, sladká - ale ne na první dobrou, objímající, klidná, vtipná - ale ne až moc třeskutě,.. Krásná. Lidská.

Tenká kniha přečtená za jedno odpoledne. A to jsem si ji šetřila. Některé věty jsem četla několikrát. Tak jako si je vychutnat. Nechat tu čokoládu roztát na jazyku,..

neděle 7. února 2016

Dokonalá chuť - Natalie Young

Jiskřivě červená. Přesně taková je. Září vtipem, nápadem, přímostí, ironií, možná trochou nostalgie. Šla jsem po ní díky tipu. A to téma mi nedalo spát, dokud jsem ji nedostala. Musela jsem si ji přečíst. Budu doufat, že to není mou momentální náladou, ale prostě jen chutí na něco nového.

Hmmm, chuť. Ona ho zabije a sní. Pěkně po kouscích, po jednotlivých porcích, podle různých receptů  a s různými vzpomínkami. Prostě toho měla dost. Dost podvádéní, přehlížení, stereotypu, nelásky, dost života vedle něj. Chtěla svúj život. Jen svůj, bez něj, bez jeho pohledů, poznámek, odjíždění a zbytečných návratů. A tak si ten život prostě vyvařila.

sobota 6. února 2016

Asylum - Madeleine Roux

Dostala se mi pod ruku náhodou. Na webu na mě mrkla výzva z nakladatelství. Kdo napíše slušnou recenzi, dostane další díl. Ani mi tak nešlo o druhý díl, jako spíš o to, že se mi líbila obálka. Takové tu "huhuuuu" budeme se bát. Žádná růžová knížka.

Nebudu měnit zvyky a řeknu Vám jakou má pro mě tahle kniha barvu. Je fialová, temně švestkově fialová. Jako balonky na dětském Halloweenu. A já se těšila na temně zelenou s nádechem plísně.
Autorka rozhodně vzala do pera výborný námět. Ten se mi líbil moc, ale opravdu je to kniha pro 16 + -. Jsem už asi stará nebo co :-) -  já se nebála.

středa 3. února 2016

Vykladačka smrti - Ariana Franklin

Zvláštní,.. taková zelenošedá, mechová. Ne jako  ty naducaný polštářky v lese co z nich občas vykouknou kloboučky hub, ale spíš jako takový ten mazlavý, tmavý mech na kamenech u vody. Ne nudná, jen temná, smutná,..

Dlouho mi trvalo než jsem se začetla. Pár stran jsem si rovnala postavy, ale vydržela jsem a jsem ráda. Kdybych vybírala podle obálky, tak bych si ji asi nevzala. podle recenzí jsem taky tentokrát nešla, ale ten název mě dostal. Ono to ve finále znamená něco jako soudní patolog a detektivní očko v jednom - ale uznejte sami - Vykladačka smrti - to už zní,.. Přesně jako celá kniha je to staré, zatuchlé, temné, v napětí,...

Něco málo o holce z tramvaje

Vždycky jsem četla ráda, ale až zas poslední dobou na to najdu trochu času cestou do práce a zpět. Prostě nastoupím do tramvaje a zapíchnu nos na půl hodiny do knihy nebo do čtečky.

Někdo dává knihám hvězdičky, někdo čísla - já jim začala dávat barvy. Fakt, zkuste to. Představte si knihu kterou čtete a uvidíte, že je barevná. Pro každého jinak.

Za každou návštěvu jsem ráda, každý komentář mi napoví, co jsem udělala dobře nebo špatně.